Kdo mě zná, tak ví, že zrovna já moc sportu neholduji. A to je sakra hodně diplomaticky řečeno. Sám jsem byl tedy překvapen, když jsem ochotně kývnul na účast na vodáckem víkendu s vodákama z klubu kam chodí můj syn. A bylo to nakonec děsně fajn. Jestli jste někdy jeli řeku, tak si asi vzpomenete, jaké to bylo poprvé.
Krásné zákruty řeky, krásné ticho (tedy jen když se drobet roztrháte), ten pohled je prostě takový … takový … no takový jiný než suchozemský pohled z nohou, kola či auta.
Velký strach jsem měl z nějakých sportovních výkonů. Ó jak jsem se mýlil, mnohem více byl víkend s vodáky náročnější na ledviny než na svaly. A to jsem se držel na uzdě víc než statečně. Měl jsem původně nutkání si s sebou vzít zrcadlovku a udělat nějaké prima fotky. Osvítil mě pak asi duch svatý a já si ji nakonec nevzal. A bylo to dobře, protože druhý den mé focení málem nerozchodil ani telefon a to byl v igeliťáku a já na něj dával maximální pozor. Určitě koukněte na fotky. Ahooooooooooooj!