Dojíždění
9. 1. 2007 v 00.29Tak si představte, že dojíždím už druhým týdnem každé ráno pracovat do Prahy. Vlakem, bo autobus jsem po pár jízdách okamžitě zavrhnul. Zkusil jsem totiž z Prahy domu jet první třídou vlakem a bylo jasno. Tedy ne že by mne bůh ví jak překvapil komfort a čistota ve vlacích první třídy. To ne. Ale přeci jen pohodlné sedadlo, které není z té odporné umělé hmoty, každý ma vlastní opěrky pro ruce a je polohovatelné, to má něco do sebe. Kdo má taky velký zadek, tedy ramena
, a sedne si vedle kohokoliv na úzkých sedadlech v buse, zažije to samé co já. Jízda do Prahy s jedním stehnem do uličky, posed na půl zadku, mačkaní se se spolucestujícím-spolutrpícím v každé větší zatáčce, nemožnost protáhnout se, protánout si nohy.
České dráhy mají poměrně zajímavé slevy pro dojíždění za prací, koupil jsem si čtvrtletní traťovou jízdenku pro 16. pásmo, I. třídou a jedna cesta pak příjde na pěkných 57Kč Místa na nohy, ruce, ramena i hlavu je požehnaně a ráno do Prahy a navečer z Prahy valí rychlík v každou celou hodinu.
Lehce k tématu: Koukali jsme s mladou dnes večer na Objektiv a byla tam reportáž z roku 1990. Byla tam spousta zaběrů na tehdejší japonské rychlovlaky. Je to k plači, to srovnání bolí. Kdyby je ČD koupili někde z japonského šrotiště, mohla by se s nima velice úspěsně upgradovat naše slavná první třída. A to se prosím píše rok 2007. Ale co, neměl bych držkovat, vlak mi jede a je v něm teplo. Někdy až moc. ![]()