Opravdu, už žvatlají a smějou se na celé kolo. A taky mají už naušnice. Anička má v uších srdíčka a druhá kačaba má kytičky. Konečně jsem schopen je rychle rozeznat. 
Obě mají už skoro stejnou hmotnost, nějak lehce přes pět kilo. Mají krásné faldíky a když se usmějí, tak jsem úplně na kaši. To jsem zvědavej, jak budou s tatínkem cvičit, až budou velké. Jukněte na foteczky.
Nebojte, žádné fizolo … filogo … folozo … eee … no prostě žádné velké rozjímání kolem stárnutí tu dělat nehodlám. Jen malý postřeh. Víte jak člověk asi nejrychleji zjistí, jak stárne a jak ten čas letí? Podle narozenin malých špuntů.
Uděláte fotku, zařadíte ji a PANEBOŽE! Třeba jako já. Už jsem otcem šestiletého kluka. Mazec cooo?
Měl jsem pár dní dovolené a tak jsme podnikly pár výletů. Už v pěti lidech, s kočárkem, sedačkama. Naše autíčko praskalo ve švech. Přiznám se, že z nakládání a vykládání kočárku, sem tam brečení špuntů a podobných lahůdek cestování velké rodinky, jsem sem tam chytnul nerva. Ale už druhý výlet byl v pohodě a nyní už je všechno cajk, protože už jsme několikrát jeli k babičce a dědovi do Dvora a to bylo auto narvané dvakrát tolik. Mě už ale nic nepřekvapilo.
Jeden z výletů nás zavedl do Police nad Metují do muzea stavebnice Merkur a to byl teda obrovský zážitek. No možná více pro mne než pro Nikiho. Podívejte co je tam vše k vidění a rozhodně si tam udělejte cestu. Jestli jste také měli Merkura a elektro Merkura jako já, tak z toho budete mít zaručeně druhé Vánoce. 