Jirka bianco Vágner

Shinai už máme vlastní dlouho, ale cele bógu máme teprve jeden den. Zatím pujčené z klubu našeho, z hradeckého Nozomi Dojo. Já mám tedy ješte vlastní kendogi, hakama je taky zapůjčená. A nemít tak blbě velkou hlavu, tak si nemusím kupovat vlastní men. Taky ještě dó si budu muset opravit, v jednom místě je prodřené. Ale jinak maséřinka. Až na hakamu je vše vypečená japonská prácička, echt materiál i zpracování.

Že vůbec netušíte o čem to tu píšu? Já před pár měsící také ani jedno z těch magických slůvek v předchozím odstavci neznal, než jsem se začal se synem věnovat japonskému bojovému umění kendó - japonské umění boje s mečem.

Že vám to ke mne neštimuje? Zavání to až moc pohybem, že? Až moc tím pro mne skoro sprostým slůvkem na “s” a končícím na “portem”. Jo jo, sám sebe překvapuji, ale nechvalme dne před večeří. Až mne při prvních zápasech zpoceného v bogu seřežou malá děcka a já s tím neseknu, tak pak se teprve poplacám virtuálně po ramenou.

Co je co …

• Nozomi Dojo - náš oddíl v Hradci Králové
• Bógu - lehké brnění skladající se z men (helma), koté (rukavice), dó (chránič břicha a hrudníku) a taré (chránič boků)
• Keikogi - oblečení, které se skládá z kendogi (prošívaný kabátec) a hakamy (kalhotová skladaná sukně)
• Shinai [šinaj] - bambusový meč

A to hlavní nakonec, podívejte se na fotky. Že nám to ale sekne, což?

Uff, zase nový rok a já, stejně jako před rokem, nemám mnoho důvodů k novoročnímu ejchuchů a juchuchů. Ale to, že já a pan prezident máme minulý rok celkově za nepovedený, to nic neznamená a o tom psát nechci.

Chci popřát všem (… nu všem dvěma pravidelný čtenářům mého blogu … ) po celý další rok mnoho úspěchů v pracovním životě a v tom doma taktéž. A zdraví kopec. A peněz jak je třeba. A novou vládu jakou si zasloužíme. A prima dovolenou jakou si zasloužíme. A klídeček. A dále samá pozitiva a sociální jistoty.

Letos jsem nezkoušel vyrábět vtipnou nebo případně umělecky hodnotnou PFku. Ale máte-li chuť a čas, prošel jsem fotky od léta a pár fotogalerií přibylo, tak se skočte podívat. Dokonce tam na fotkách svítí takové to kulaté … no … teplé kulaté žluté … jak se to … už vím … sluníčko.

Výzva Zimě za oknem: Už to konečně zabal a táhni na točnu. Severní točnu? Jižní? Libovolnou!

Já už chci jezdit na výlety s rodinkou. Nechci se furt balit do svetru a zimní bundy. Můj elektrokotel už taky chce dovolenou, elektroměr už má po zimě strhaný kolečka a chce si dát šlofíka. Chci si dávat kávičku na dvorek pod slunečník. Chci pracovat na zahra … no tak to kecám … to jsem se tou touhou po jarním teple a nižším “odvodu” ČEZu nechal nějak unést.

Prostě milá Zimo, táhni už ke všem tučňákům!

…neeemelem, nemelem, seeebrala nám restrukturalizace flek.

Už je to tak. Ani ve snu se mi nezdálo a stalo se, byl jsem vývojářem NetBeans IDE v Sun Microsystems. Hurá!!

Leč mé vysněné práci je konec. Finito. Šlus. Sbohem a šáteček. Rušila se místa a zrušilo se i moje. Být na místě manažera a muset řezat pár míst, taky bych uřízl to, co by mne nejméně “bolelo”. Trochu k mé smůle totiž team lidí, to byla skoro samá “stará NetBeans páka” a navíc já nestihl být zrovna velká posila teamu. Na svoji mírnou obhajobu musím říci, že Netbeans a potažmo Form designer, to zrovna nejsou jednoduché kousky software. Ale i tak, nu je to pecháček.

Z osobní zkušenosti mohu o SUNu říci jen to nejlepší. Potkal jsem tam velmi chytré lidičky a kultura komunikace byla naprosto skvělá. Pro nikoho nebyl problém komukoliv pomoci s čímkoliv, lidé se k sobě chovali velmi dobře. A pracovní prostředí? Jednička s hvězdičkou. Počítačové vybavení? Za jedna. A mohl bych v superlativech pokračovat. Třeba někdy v budoucnu … kdo ví.