Jirka bianco Vágner

Shinai už máme vlastní dlouho, ale cele bógu máme teprve jeden den. Zatím pujčené z klubu našeho, z hradeckého Nozomi Dojo. Já mám tedy ješte vlastní kendogi, hakama je taky zapůjčená. A nemít tak blbě velkou hlavu, tak si nemusím kupovat vlastní men. Taky ještě dó si budu muset opravit, v jednom místě je prodřené. Ale jinak maséřinka. Až na hakamu je vše vypečená japonská prácička, echt materiál i zpracování.

Že vůbec netušíte o čem to tu píšu? Já před pár měsící také ani jedno z těch magických slůvek v předchozím odstavci neznal, než jsem se začal se synem věnovat japonskému bojovému umění kendó - japonské umění boje s mečem.

Že vám to ke mne neštimuje? Zavání to až moc pohybem, že? Až moc tím pro mne skoro sprostým slůvkem na “s” a končícím na “portem”. Jo jo, sám sebe překvapuji, ale nechvalme dne před večeří. Až mne při prvních zápasech zpoceného v bogu seřežou malá děcka a já s tím neseknu, tak pak se teprve poplacám virtuálně po ramenou.

Co je co …

• Nozomi Dojo - náš oddíl v Hradci Králové
• Bógu - lehké brnění skladající se z men (helma), koté (rukavice), dó (chránič břicha a hrudníku) a taré (chránič boků)
• Keikogi - oblečení, které se skládá z kendogi (prošívaný kabátec) a hakamy (kalhotová skladaná sukně)
• Shinai [šinaj] - bambusový meč

A to hlavní nakonec, podívejte se na fotky. Že nám to ale sekne, což?

Uff, zase nový rok a já, stejně jako před rokem, nemám mnoho důvodů k novoročnímu ejchuchů a juchuchů. Ale to, že já a pan prezident máme minulý rok celkově za nepovedený, to nic neznamená a o tom psát nechci.

Chci popřát všem (… nu všem dvěma pravidelný čtenářům mého blogu … ) po celý další rok mnoho úspěchů v pracovním životě a v tom doma taktéž. A zdraví kopec. A peněz jak je třeba. A novou vládu jakou si zasloužíme. A prima dovolenou jakou si zasloužíme. A klídeček. A dále samá pozitiva a sociální jistoty.

Letos jsem nezkoušel vyrábět vtipnou nebo případně umělecky hodnotnou PFku. Ale máte-li chuť a čas, prošel jsem fotky od léta a pár fotogalerií přibylo, tak se skočte podívat. Dokonce tam na fotkách svítí takové to kulaté … no … teplé kulaté žluté … jak se to … už vím … sluníčko.

Protože se nám v Chorvatsku před dvěma roky moc a moc líbilo, tak jsme se rozhodli jet na dovču zase tamtéž. A neklidnému čtenáři již prozradím dopředu, že ani podruhé nás tato země nezklamala a neskutečně jsme si to užívali.

Letošní dovču jsme ale udělali velkou změnu. Okusili jsme co znamená spojení dvou anglických slov - All Inclusive. Přeloženo - Totální pohodička. Z pohledu mojí drahé polovičky byla pohodička umocněna na druhou, neboť nemuset vařit pro naši velkou rodinku a muset vařit pro naši velkou rodinku je rozdíl. A velký. All inclusive mělo obrovské výhody, celý den pivko dobré, mraky džusíku pro děcka, víno taktéž. Žádné furt vytahování šrajtofle kvůli pití tu a zmrzlině támhle. Z pláže kousíček od hotelu se co chvilku vyráželo natankovat co kdo chtěl, pohoda. Jídla dobrého obrovský výběr, což krásně zamezilo držkování děcek, že totok nechtěji a támhle to nechtějí. Sami si prostě vyberou a hotovo.

Město Starigrad je menší a byl v něm bohovský klídek. Hotel je na pláži a na jih od něj jsou velké neobydlené plochy, sem tam políčko, olivové háje. Žádné šlapání si po hlavách jako Makarská, Tučepi, apod.

Spáchali jsme i výletů pár. Moc prima bylo město Zadar, projeli jsme i ostrov Pag (město Pag, koupání v městečku Povljana). V podstatě za hotelem jsme měli vstup do národniho parku Paklenica.

Cestou zpět jsme si ještě udělali odbočku na Plitvická jezera. Tam tedy bylo lidí opravdu fest. Hustota cvakání fotoaparátu byla tak vysoká, že jsem okamžitě ztratil chuť si dělat fotky na památku. Ale postupně to přešlo a když si člověk odmyslel hordy lidí jak na Václaváku a přimyslel si Vinetua na kánoi jak jede v Pokladu na Stříbrném jezeře …

Musím pochválit hotel Alan z řetězce hotelů Blue Sun a Vítkovice Tours. Neskutečný výběr jídla a pití, příjemné ubytování, velice příjemný personál. Jen jsem, k nelibosti mé rodinky, bojkotoval organizovanou zábavu u bazénu, s hudbou, aerobikem, chichichocho hrama a každodenním trapným soubojem o lehátka. To opravdu není nic pro mne, chodilo se k moři na pláž. Ale bazén jako takový byl fajn, sem tam. Pro rodinky s větším počtem menších dětí je dle mého hotel i celé klidnější okolí ideální.

Abych to uzavřel, byla to parádička a pohodička. Z fleku bych si dal repetééé. Jukněte určitě na fotky.

Naše malé dámy si daly poprvé špagety. Já se ani nemohl najíst, já se musel furt chechtat, byla to ukrutná švanda.

Syn už umí číst rychlostí blesku, takže žádné dlouhé čtení jmen na dárcích. A dcery už umí lítat třetí kosmickou a stejně rychle, možná rychleji, rozcupuji pracně zabalené dárky. Takže i přes narůstající počet dětí a dárků se celý krásný proces rozdávání a rozbalování zkracuje. Co bude příště? A za pár let?

Nicméně Vánoce nejsou jen o těch dárcích, že? Je to i souvislá řada prima návštěv babiček a rodičů, procházky, řízky, pohádky, koledy … to vše proběhlo a vše mírou vrchovatou. Doufám, že podobná pohodička byla i u Vás.

Mimochodem, dostal jsem novou mašinku na přípravu mého milovaného nápoje, mé milované kávy. Už se tedy nevyblbuji jen s klasickým espressem s moji první mašinkou, ale mohu si už dělat i kávu mocca. Dostal jsem totiž od Ježíška perkolátor. Také se této mašince říká kafetiéra nebo moka či mocca kávovar. Leze z toho káva rozhodně lepší než český turek či klasická překapávaná káva, nu kvalit klasického espressa to nedosahuje. Kráááásně se s tím ale vyblnu a jsem zachráněn při delším pobytu mimo dosah pressovače. A jak že to vypadá ( klasický tvar , moje mašinka ) a jak že to funguje?

První týden dovolené jsem hned na druhy den dostal antibiotika a lehnul, tudíž z týdne na Třeboňsku sešlo. Na druhý necelý týden jsme si pujčili od mých rodičů chatu u Pastvinské přehrady. Na koupání to moc nebylo, ale pár výletů jsme udělali, pohodička byla.

Pár tipů na pěkný výlet : Zemská brána, město Letohrad, Muzeum řemesel v Letohradu, Vojenské muzeum Králíky, přehrada Pastviny.

Jak jsem se prohraboval včera fotkama, tak jsem našel pár hezkých snímků mé drobotiny. Mimochodem, kdo poznáte co se to děje na poslední fotografii?

Máte rádi stavebnici Lego? Jestli ano, tak Vám rozhodně doporučuji návštěvu Legolandu v Německu. Ačkoliv naše dva dny v Legolandu byl hlavně dárek k narozeninám pro syna, tak musím přiznat, že já jsem si to užil maximálně. A to i přes to, že jsme jeli v době prázdnin a bylo natřískáno lidma. I přesto, že na každou atrakci byla fronta dlouuuuhá jak Lovosice. I přesto, že ceny nejsou zrovna moc lidové.

Nejlepší z celého parku dle mého jsou zmenšené modely měst a slavných budov. Miliardy kostiček, stovky užasných detailů, slovy se to nedá popsat, jukněte alespoň na fotografie. Ale i to nestačí, rovnou tam jeďte, Gunzburg neni daleko.

Plánovali jsme ještě krom Lega i navštěvu nedalekého města Ulm a při cestě zpět navštívit Regensburg (Řezno), ale ten Legoland je fakt na dva CELÉ dny. Takže když budete chtít ještě výletovat kolem dokola koupalem, tak to chce více dní. Příšte. Možná na jaře, protože máme roční vstupenky. Nechcete jet někdo s náma?

Jsme fanouchové Toulavé kamery na ČT1. A pomoci toulavky jsme objevili i jeden krásný zámek s labyrintáriem. Určitě si nenechte ujít návštěvu zámku Loučeň. Krásný park s labyrinty a bludišti, příjemnou zámeckou restauraci s dobrou kuchyní a výbornou kávou. Koukněte na fotky a o víkendu tam rovnou upalujte. Je to zážitek jak pro děti, tak pro hravější rodiče.

Nic neobvyklého, výlet do Zoo ve Dvoře Králové. Byli jsme jedni z prvních návštěvníků to ráno, ale za hodinku už jsme si s ostaníma lidičkama šlapali po uších. Armáda rodičů dirigovala armádu děti a cvakala spouštěmi fotoaparátů rychlostí japonských turistů. Na nějaký čas mě to znechutilo tak, že jsem dokonce schoval foťák a odmítal jsem taky-cvakat. Přeslo mě to a nakonec jsem si ten výlet bombózně užil. Jen to chce být připraven na armády lidiček.