Jirka bianco Vágner

Pod ulicemi Londýna je svět, o kterém se většině lidí nikdy ani nesnilo. Město nestvůr a světců, vrahů a andělů, rytířů v brnění a bledých dívek v černém sametu. To je Londýn lidí, kteří propadli trhlinami. …

Právě jsem dočetl jednu nádhernou knihu, jmenuje se Nikdykde a napsal ji pan Neil Gaiman. Koukám, že vyšla už v roce 1996, tak to mám trošku zpoždění. V případě, že čtete pouze literaturu faktu či výhradně ekonomická pojednání či vědecké publikace plné kvarků, rovnic, protonů a zahnutých časoprostorových rovin, pak nic pro vás. Ale jestli rádi utíkáte do světa pohádek, fantaskna, do šílených světů a praštěných vesmírů, pak si tuhle knihu ROZHODNĚ NESMÍTE NECHAT UJÍT. Ani se nekoukejte o čem to je, rovnou si tu knihu dejte a garantuji vám, že z toho budete na větvi stejně jako já.

O stejnojmenném seriálu stanice BBC zatím nevím nic, teprve mne čeká, ale už teď mám přání. Kdyby někdo chtěl přetavit nějak moderně Nikdykde do filmu, ať to prosím děla Tim Burton. Richarda by mohl hrát třeba Martin Freeman, já ho tam uplně vidím.

Trošku si říkám, jak je možné, že jsem pana Gaimana ještě nikde nechytl. Po malém hledání na internetu ale koukám, že knih moc nenapsal a že je uznávaný hlavně jako autor komiksů, především Sandmana. Komiks sice také miluju, ale díky mé orientaci především na český komiks (Galaxie a vše další z dlouhé historie časopisu ABC, komiksy podle pana J.M.Trosky, Arnal, Muriel a další geniální věci pana Saudka) a ze světového snad jen Asterix, Garfield, Tintin a Persepolis … tak to jsem Sandmana minul. Nu asi je čas doplnit si vzdělání. Doufám, že to nebude nějaká zběsilá humus akce jako Lobo nebo Batman.

Shinai už máme vlastní dlouho, ale cele bógu máme teprve jeden den. Zatím pujčené z klubu našeho, z hradeckého Nozomi Dojo. Já mám tedy ješte vlastní kendogi, hakama je taky zapůjčená. A nemít tak blbě velkou hlavu, tak si nemusím kupovat vlastní men. Taky ještě dó si budu muset opravit, v jednom místě je prodřené. Ale jinak maséřinka. Až na hakamu je vše vypečená japonská prácička, echt materiál i zpracování.

Že vůbec netušíte o čem to tu píšu? Já před pár měsící také ani jedno z těch magických slůvek v předchozím odstavci neznal, než jsem se začal se synem věnovat japonskému bojovému umění kendó - japonské umění boje s mečem.

Že vám to ke mne neštimuje? Zavání to až moc pohybem, že? Až moc tím pro mne skoro sprostým slůvkem na “s” a končícím na “portem”. Jo jo, sám sebe překvapuji, ale nechvalme dne před večeří. Až mne při prvních zápasech zpoceného v bogu seřežou malá děcka a já s tím neseknu, tak pak se teprve poplacám virtuálně po ramenou.

Co je co …

• Nozomi Dojo - náš oddíl v Hradci Králové
• Bógu - lehké brnění skladající se z men (helma), koté (rukavice), dó (chránič břicha a hrudníku) a taré (chránič boků)
• Keikogi - oblečení, které se skládá z kendogi (prošívaný kabátec) a hakamy (kalhotová skladaná sukně)
• Shinai [šinaj] - bambusový meč

A to hlavní nakonec, podívejte se na fotky. Že nám to ale sekne, což?

Uff, zase nový rok a já, stejně jako před rokem, nemám mnoho důvodů k novoročnímu ejchuchů a juchuchů. Ale to, že já a pan prezident máme minulý rok celkově za nepovedený, to nic neznamená a o tom psát nechci.

Chci popřát všem (… nu všem dvěma pravidelný čtenářům mého blogu … ) po celý další rok mnoho úspěchů v pracovním životě a v tom doma taktéž. A zdraví kopec. A peněz jak je třeba. A novou vládu jakou si zasloužíme. A prima dovolenou jakou si zasloužíme. A klídeček. A dále samá pozitiva a sociální jistoty.

Letos jsem nezkoušel vyrábět vtipnou nebo případně umělecky hodnotnou PFku. Ale máte-li chuť a čas, prošel jsem fotky od léta a pár fotogalerií přibylo, tak se skočte podívat. Dokonce tam na fotkách svítí takové to kulaté … no … teplé kulaté žluté … jak se to … už vím … sluníčko.

Protože se nám v Chorvatsku před dvěma roky moc a moc líbilo, tak jsme se rozhodli jet na dovču zase tamtéž. A neklidnému čtenáři již prozradím dopředu, že ani podruhé nás tato země nezklamala a neskutečně jsme si to užívali.

Letošní dovču jsme ale udělali velkou změnu. Okusili jsme co znamená spojení dvou anglických slov - All Inclusive. Přeloženo - Totální pohodička. Z pohledu mojí drahé polovičky byla pohodička umocněna na druhou, neboť nemuset vařit pro naši velkou rodinku a muset vařit pro naši velkou rodinku je rozdíl. A velký. All inclusive mělo obrovské výhody, celý den pivko dobré, mraky džusíku pro děcka, víno taktéž. Žádné furt vytahování šrajtofle kvůli pití tu a zmrzlině támhle. Z pláže kousíček od hotelu se co chvilku vyráželo natankovat co kdo chtěl, pohoda. Jídla dobrého obrovský výběr, což krásně zamezilo držkování děcek, že totok nechtěji a támhle to nechtějí. Sami si prostě vyberou a hotovo.

Město Starigrad je menší a byl v něm bohovský klídek. Hotel je na pláži a na jih od něj jsou velké neobydlené plochy, sem tam políčko, olivové háje. Žádné šlapání si po hlavách jako Makarská, Tučepi, apod.

Spáchali jsme i výletů pár. Moc prima bylo město Zadar, projeli jsme i ostrov Pag (město Pag, koupání v městečku Povljana). V podstatě za hotelem jsme měli vstup do národniho parku Paklenica.

Cestou zpět jsme si ještě udělali odbočku na Plitvická jezera. Tam tedy bylo lidí opravdu fest. Hustota cvakání fotoaparátu byla tak vysoká, že jsem okamžitě ztratil chuť si dělat fotky na památku. Ale postupně to přešlo a když si člověk odmyslel hordy lidí jak na Václaváku a přimyslel si Vinetua na kánoi jak jede v Pokladu na Stříbrném jezeře …

Musím pochválit hotel Alan z řetězce hotelů Blue Sun a Vítkovice Tours. Neskutečný výběr jídla a pití, příjemné ubytování, velice příjemný personál. Jen jsem, k nelibosti mé rodinky, bojkotoval organizovanou zábavu u bazénu, s hudbou, aerobikem, chichichocho hrama a každodenním trapným soubojem o lehátka. To opravdu není nic pro mne, chodilo se k moři na pláž. Ale bazén jako takový byl fajn, sem tam. Pro rodinky s větším počtem menších dětí je dle mého hotel i celé klidnější okolí ideální.

Abych to uzavřel, byla to parádička a pohodička. Z fleku bych si dal repetééé. Jukněte určitě na fotky.

Každý rok jsme se s moji drahou polovičkou párkrát kousli na jednom tématu. Mám velmi kladný vztah k motorkám, manželka jako zdravotní sestra je ke krásám jedné stopy dle očekávání zcela imunní. A já měl roky motorku zatrhnutou a to takovým způsobem, že “přes to vlak nejede”. Po letech debat nastal zlom. Před pár dny jsem dostal povolení pořídít si mašinu. Pravda, s podmínkou dokončení zásadních úprav na zahradě a domu, ale to už se nějak spácha, udělá a přečká. Mám tušení, že ta má Honda Varadero už někde jezdí a už se na mne těší.

A jukněte co jsem dostal k zítřejšímu svátku …

Krásná provokace od mé manželky! Takže Varadero, holka moje, už se na tebe těším …

Naše malé dámy si daly poprvé špagety. Já se ani nemohl najíst, já se musel furt chechtat, byla to ukrutná švanda.

Výzva Zimě za oknem: Už to konečně zabal a táhni na točnu. Severní točnu? Jižní? Libovolnou!

Já už chci jezdit na výlety s rodinkou. Nechci se furt balit do svetru a zimní bundy. Můj elektrokotel už taky chce dovolenou, elektroměr už má po zimě strhaný kolečka a chce si dát šlofíka. Chci si dávat kávičku na dvorek pod slunečník. Chci pracovat na zahra … no tak to kecám … to jsem se tou touhou po jarním teple a nižším “odvodu” ČEZu nechal nějak unést.

Prostě milá Zimo, táhni už ke všem tučňákům!

To jsem já. Ač bez práce, jdu všem příkladem a bojuji se strašakem, který nás tu všechny obchází. Bojuji s ekonomickou recesí tím, že utrácím peníze … za hračky … a pomáhám tak mašinérii trhu, aby fungovala dál. K jádru pudla. Dlouho jsem nepsal o mých hračkách. A vzhledem k mému předchozímu příspěvku taky dlouho asi zase psát nebudu. Nu takže co je nového?

Po deseti letech jsme si koupili novou TVku LG 37LG6000. Je to LCD placka s uhlopříčkou 94cm a umí kopec věcí. Jukněte na stránce na sekci Charakteristika, je tam kopec animací kolem vlastností té placky.

Pár měsíců už mám doma poslední herní konzolu od Nintenda. Jmenuje se Wii a je s ní děsná hlína. Musel jsem si pořídít i desku na blbnutí, Wii Fit se tomu bazmeku říká. A to je taky děsná prča, to musíte zkusit.

A tradá, na závěr příchází to nejlepší. Po dlouhém rozhodování, zda udělat další upgrade PC nebo koupit nextgen konzolu, to u nás vyhrála firma Sony a její Playstation 3. Ale o prsa, vyhrála to diky tomu, že umí přehrát Blue-ray disky a nakrmit tak naši Full HD placku tim nejlepším možným obrazem. A když jsem to zkusil a pustil si FullHD trailer na Bonda, tak jsem měl vizuální orgasmus. Neskutečné! Komu jsem kdy tvrdil, že výrazy jako HD Ready, Full HD a Blue-ray, že to jsou buzzwordy, že slouží jen k tahání peněz z našich peněženek a že stačí DVD … nu lhal jsem a to tak, že velmi. To se musí vidět!

Stavte se u nás zapařit nějakou gamesku, herna U Vágnerů má otevřeno od nevidím do nevidím.

…neeemelem, nemelem, seeebrala nám restrukturalizace flek.

Už je to tak. Ani ve snu se mi nezdálo a stalo se, byl jsem vývojářem NetBeans IDE v Sun Microsystems. Hurá!!

Leč mé vysněné práci je konec. Finito. Šlus. Sbohem a šáteček. Rušila se místa a zrušilo se i moje. Být na místě manažera a muset řezat pár míst, taky bych uřízl to, co by mne nejméně “bolelo”. Trochu k mé smůle totiž team lidí, to byla skoro samá “stará NetBeans páka” a navíc já nestihl být zrovna velká posila teamu. Na svoji mírnou obhajobu musím říci, že Netbeans a potažmo Form designer, to zrovna nejsou jednoduché kousky software. Ale i tak, nu je to pecháček.

Z osobní zkušenosti mohu o SUNu říci jen to nejlepší. Potkal jsem tam velmi chytré lidičky a kultura komunikace byla naprosto skvělá. Pro nikoho nebyl problém komukoliv pomoci s čímkoliv, lidé se k sobě chovali velmi dobře. A pracovní prostředí? Jednička s hvězdičkou. Počítačové vybavení? Za jedna. A mohl bych v superlativech pokračovat. Třeba někdy v budoucnu … kdo ví.

Syn už umí číst rychlostí blesku, takže žádné dlouhé čtení jmen na dárcích. A dcery už umí lítat třetí kosmickou a stejně rychle, možná rychleji, rozcupuji pracně zabalené dárky. Takže i přes narůstající počet dětí a dárků se celý krásný proces rozdávání a rozbalování zkracuje. Co bude příště? A za pár let?

Nicméně Vánoce nejsou jen o těch dárcích, že? Je to i souvislá řada prima návštěv babiček a rodičů, procházky, řízky, pohádky, koledy … to vše proběhlo a vše mírou vrchovatou. Doufám, že podobná pohodička byla i u Vás.

Mimochodem, dostal jsem novou mašinku na přípravu mého milovaného nápoje, mé milované kávy. Už se tedy nevyblbuji jen s klasickým espressem s moji první mašinkou, ale mohu si už dělat i kávu mocca. Dostal jsem totiž od Ježíška perkolátor. Také se této mašince říká kafetiéra nebo moka či mocca kávovar. Leze z toho káva rozhodně lepší než český turek či klasická překapávaná káva, nu kvalit klasického espressa to nedosahuje. Kráááásně se s tím ale vyblnu a jsem zachráněn při delším pobytu mimo dosah pressovače. A jak že to vypadá ( klasický tvar , moje mašinka ) a jak že to funguje?